Domovská stránka

Mapa

    Podél Dunaje na Matterhorn
  aneb deštivý červenec 2000 ve Švýcarsku

1.7. - 22.7. 2000

2331 km na kole, něco pěšky a kousek vlakem

k pramenům Dunaje, Rýna a Rhony

Základní trasa

Domažlice - Regenburg - Donau Radweg - Donaueschingen
Schaffhausen - Rhein Route - Koblenz - Aare Route - Aarau - Nord -Sud Route - Luzern
Seen Route - Brunigpass - Interlaken - Grindenwald - Interlaken
Seen Route - Spiez - Gstaand - Col du Pillon - Aigle
Alpenpanorama Route - Martigny - Rhone Route - Sierre
údolím Val d Anniviers do Zinalu a zase zpátky
Visp - Zermatt - Visp - Rhone Route - Furkapass - Andermatt
Rhein Route - Oberalpass - Chur - Vaduz
Feldkirch - Silvrettapass - Landeck
Inn Radweg - Insbruck - Kufstein - Chiemsee - Burghausen - Passau
Nové Údolí - Český Krumlov - České Budějovice - Třeboň
Jindřichův Hradec - Pelhřimov - Havlíčkův Brod 

Úvod

   Tuto výpravu jsem plánoval už hrozně  dlouho a užod ledna jsem se těšil,až bude léto a já budu moci vyjet na dovolenou. Šlo o mojí čtvrtou delší cestu na kole, z toho podruhé do Švýcarska. Když jsem tu byl poprvé v roce 1998, nevěděl jsem nic o místním cyklistickém značení. Prostě  jsem jen chtěl projet jeho západní část. Letos už jsem byl chytřejší, věděl jsem o síti devíti dálkových cyklostezek protínajících celé Švýcarsko. Během tří týdnů se mi podařilo jich projet pět. Trasa byla dost dlouhá, z toho plynulo vzít si dovolenou alespoň tři týdny a jet v období, kdy je nejdéle světlo. Proto jsem vystartoval 1.července.
 Jak se později ukázalo, tento termín nebyl letos právě nejvhodnější. První týden, kdy jsem jel z Domažlic přes Německo podél Dunaje k Rýnským vodopádům, to docela šlo, pršelo jen občas. V okamžiku kdy jsem ve Švýcarsku vjel za Luzernem do trochu vyšších hor, už pršelo skoro pořád a vydrželo pršet až do konce dovolené po třech týdnech. Ale po pořádku.

Sobota 1.7.    20km

   V sobotu dopoledne si na nádraží v Pardubicích kupuji jízdenku do Domažlic plus 16Kč za kolo. Pokladní mi nechce věřit, že až tam lze kolo vést zjednodušenou přepravou. Po obědě vyjíždím s naloženým kolem z domu do Svítkova k vlaku. Jet z hlavního nádraží jsem předem vyloučil. Tahat kolo na kterém je naloženo 35kg po schodech k nástupišti by se mi moc nelíbilo. Do Prahy tedy jedu pantografem. Odjezd ve 13:06. Vlak je skoro prázdný. Zatím je příjemné teplo a polojasno. Podle předpovědi má zítra od západu přijít studená fronta. To už budu v Německu. Doufám, že jí rychle projedu a pak už bude hezky. V Praze mám skoro dvě hodiny čas, většinou čekám v parku kus nad hlavním nádražím. Rychlík Franz Kafka (Praha-Mnichov) přijel na nástupiště cca půl hodiny před odjezdem, ale i tak je tu spousta lidí. Bohužel i dost cyklistů. Inzerovaná možnost zjednodušené přepravy kol se začíná klátit v okamžiku, kdy zjišťuji, že pro kola je vyhrazena plošinka pouze v jednom vagónu. Je tu místo tak pro deset kol, podaří se nám jich tam narvat tak patnáct, ostatní si musí připlatit a dát kolo do zavazadlového vozu. Naši cyklistickou skupinu tvoří dva Němci kolem 35, starší pár z Mnichova, já, starší "favoritář" jedoucí asi jen na Šumavu a nakonec výprava asi deseti študáků (kluci i holky). Ti prý pojedou až do Francie. To jsem zvědav. Kromě těch německých jsou všechna kola tak v rozmezí 5 až 8 tisíc (i několik Favoritů), milionář mezi námi asi žádný nebude. Vlak má německé vagóny, docela hezké. Vyjíždíme přesně podle jízdního řádu v 17:09. V Domažlicích jsme před sedmou večer. Vyndat kola s naloženými bágly byl trochu problém protože tu není nástupiště, ale nakonec to všichni přežili. Na nádraží doplňuji vodu a hned vyrážím směr Folmava. Pomalu, je to jen 13km. Podél silnice postávají prostitutky, zblízka nic moc. Pár km za Domažlicemi v osadě Babylon je kemp, ale jedu radši ještě kousek dál. Končím v lese tak 4km před přechodem.Aby mě nerušila auta tak jedu po lesní cestě alespoň 1km od silnice a ve 21:00 stavím kus od potoka stan.

Neděle 2.7.   143km

 V noci jsem toho moc nenaspal (vystrašenost z možnosti "cizí návštěvy") a tak vstávám ještě za šera v 5:00, nic nevařím protože v obsahu báglů nemám zatím jasno a v 6:10 vyrážím. O půl sedmé jsem na přechodu. Naši celníci ještě spí a tak jedu dál. U německé budky to vypadá podobně. Když už chci zmizet v dáli vyběhne přeci jen německý celník a kontroluje mi pas. Na něco se ptá, já odpovídám "Regensburg, Donauradweg", beru si pas a mizím pryč. Jedu zvesela, počasí je dobré a silnice taky. Šlo to až do Furh im Wald a dál už ne. Dál jen motorová vozidla. Takže jedu po vedlejší, přes Weiding. Za ním jsem nasbíral pár bludných kilometrů. Silnice v mém směru je totiž uzavřena (UMLEITUNG) a tak musím objížďkou po silnicích, které nemám ani na mapě. Po pár kilometrech nabývám přesvědčení, že se spíš blížím zpět k ČR a tak se vracím zpět do Weidingu a drze vjíždím na uzavřenou silnici. Mám štěstí že dnes je sobota a nepracují tu. Hravě projíždím staveništěm v délce tak 1km a pak už je to zase dobré. Z Chamu se musí zase po vedlejší. Jedu přes Falkenstein kde je hrad podobný naší Kosti, Lichtenwald, Donaustauf. Tady už jsem konečně u břehu Dunaje. Jak se k němu dolů z kopce blížím, naskýtá se mi docela legrační pohled. Protože podél břehů jsou dost vysoké hráze, vodu nevidím ale zato vidím vršky parníků, které po něm plují. Podél Dunaje (samozřejmě po cyklostezce ) vjíždím do Regensburgu.
 Až dosud byla cesta dost kopcovitá. Musel jsem totiž překonat "Bavorský val". Příště by možná bylo vhodnější vzít to severnější trasou podél železnice. Je to víc po rovině.
 V Regensburgu tedy začíná podunajská část mého letošního cykloputování. Cyklostezka je jak jsem očekával - přímo na břehu Dunaje dost mizerná, hrubý štěrk, po dešti samá kaluže. Naštěstí existuje několik variant variant stezek, mimo jiné i silniční. Ta se jmenuje "Bargue radweg" a teď odpoledne tu po ní jezdí samí galuskáři. Dunaj je tu široký asi jako Labe u Mělníka, jezdí po něm parníky a spousta malých motorových člunů. Vodu se mi podařilo nenápadně nabrat až v kempu v Kapfelbg, cca 3km za Bad Abbach (kemp je těsně u pobřežní silničky, oddělený jen živým plotem a je úplně plný). Z Kelheimu jedu po nejjižnější trase - zpočátku je 1.5km dost drastického stoupání, protože se musí vyjet z údolí Dunaje. To mě dost zničilo, hlavně díky tomu, že je pořád pěkné vedro. Jen přes poledne bylo naštěstí pod mrakem. Večer končím v 18:00 v lese asi 3km za Staubingem. Jinde by to podle mapy asi ani nešlo, jde o jediný lesík široko daleko.