Domovská stránka

 

Mapa

 

 

 

   Favorit na Grossglockner Hochalpenstrasse
  
aneb čtyři rychlosti jsou málo - první část

 třicátý druhý kilometr, vzadu Hochtorunel a mraky

 

15.7. - 26.7. 1997       1165km na kole

 

 Hrubý itinerář

 Stožec - Pasov - Rosenheim  - Zell a. Ziller - Gerlospass - Bruck - Grossglockner Hochalpenstrasse - Salcburk - Pasov - Linz - Český Krumlov  - Pardubice

Úvod

   Na jaře 1997 jsem se rozešel s dlouholetou přítelkyní, koupil auto a tím pádem byl bez peněz a bez někoho kdo by mi nařídil kam letos pojedeme na dovolenou. Zvolil jsem tedy ekonomickou variantu a poprvé v životě se vydal na svém stařičkém favoritu do rakouských Alp. Trasu jsem naplánoval v maximální možné míře po rovině, jediný větší kopec v cestě měl být průsmyk Gerlospass 1507m/m. Brácha původně chtěl jet taky, ale nakonec pár dní před odjezdem na základě ne zrovna optimistické předpovědi počasí vše zbaběle vzdal.


Waldkirchen

Pasov 

 

 

Úterý 15.7.1997   64km

   Před polednem vystupuji s hromadou ranců na nádraží v Černém kříži na Šumavě. Kolo jsem už v neděli večer svěřil v Pardubicích nádražákům a teď jen doufal že se s ním zase shledám. Pokud vše fungovalo tak jak mělo, má být už necelých dvanáct hodin tady. A opravdu dráha tentokrát nezklamala! Takže chvilku všechno skládám a přivazuji k zadnímu nosiči a za mírného mrholení a po trochu hrbolaté cestě to začínám šněrovat směrem k hraničnímu přechodu ve Stožci. Chvíli mi trvá než si zvyknu na „zadní těžiště“. Tím jak bágly nedrží pevně s rámem, mají určitou setrvačnost, mám pocit že kolo má "gumový" rám. Ale po chvíli si na to lze zvyknout. Přes Waldkirchen mířím do Pasova a kousek za ním mám první rakouský nocleh.

mezi Chiemsee a Rosenhaimem

Středa 16.7.  138km

   Ačkoliv vstávám v pět, vyjíždím až v sedm. Budu muset asi nějak natrénovat vaření snídaně a balení. Cyklostezka podél Innu je na německé straně většinou štěrková a to se mi na subtilním favoritu pranic nelíbí. V Neuhaus proto najíždím na silnici č.12. Je sice pro motorová vozidla ale blbý Čech zmůže všechno. V Neuostingu na silnici č.299, po ní až k Chiemsee. Tady koupání s výhledem na Alpy a kousek za Seebruckem si lehám k noclehu.

od Angeth ohlédnutí zpět

 

 

 

 

Čtvrtek 17.7.   126km

    Od jezera kopcovitou krajinou do Rosenheimu (až do centra), odtud po vedlejší silničce do rakouského Kufsteinu. Na hranicích ze mě byli paf, cyklisté se na téhle silnici prakticky nevyskytují, pokud už někdo jede Innskou cyklostezku tak přímo vedle vody.
    V Kufsteinu už konečně najíždím na říční cyklostezku která je přímo pohodová - většinou asfaltka která se klikatí mezi železnicí, dálnicí a řekou. Odpoledne zahýbám do zillertalského údolí. Hned na začátku ale začíná pršet a tak hodinku trávím pod nějakou dřevěnou budkou a už to vypadá že zůstanu i na noc. Nakonec ale přestává a tak popojedu ještě o pár km dál a kousek nad Aschau stavím po sedmé večer stan.

 

pohled z Gerlostalu zpět k Zell a. Ziller

přehrada na Gerlospassu, silnice jde vlevo

průsmyk v dešti 

 

 

Pátek 18.7.   50km

   Ráno prší, vyjíždím až před osmou. Před Zell a. Ziler uhýbám doleva směr Gerlospass. Silnice okamžitě prudce stoupá, odhaduji to na 12%, navíc kus je právě rozkopaný a bez asfaltu takže přes něj kolo radši tlačím. Až v Gmundu se to docela srovná, stoupání za ním už nestojí za řeč. Vodní nádrž nahoře v sedle není zrovna moc dobře přístupná, silnice vede dost vysoko nad ní - tak 100metrů pod hrází je sice parkoviště a pak schody nahoru, na to abych se tam ale drápal teď nemám ani pomyšlení. Hned od parkoviště silnice zase prudce stoupá a pak vede dost vysoko nad vodou. Projíždím kolem budky výběrčího mýta (motocykly 50ös, auta 90ös). V 1628m/m - nejvyšší bod, nasazuji pláštěnku protože stále drobně mží. Odtud prudký sjezd dolů kdy mačkám brzdy na doraz a doufám že mi u některé nepraskne lano. Jednou bych to určitě neubrzdil. Zastavuji na vyhlídce naproti Krimmelským vodopádům. Zrovna přijely i dva autobusy turistů a tak tu je docela plno. Kolem páté sjíždím do kempu ve Wald i.Pingau (na louce mezi silnicí a tratí, kiosek a zároveň recepce, vila majitele která má v suterénu záchody, umývárnu, kuchyňku a jídelnu pro kemp). Je tu zrovna parta čtyř Poláků s žigulíkem. V jídelně zabrali celou podlahu kde se přebalují na příští tůru. Povídáme si o povodních v Čechách a u nich.

Sobota 19.7.   59km

    Z kempu jedu na kole k vodopádům. Od pokladny (vstupné 15ös) se už musí pěšky. Vodopády jsou fantastické ale díky mohutné vodní tříšti všude kolem se z okolních chodníčků moc fotit nedají.V kempu pak ještě uvařím oběd a pokračuji po cyklostezce do Brucku. Pořád drobně prší a tak zbaběle lezu do dalšího kempu.

 

 

© SHo

2004

zpět na domovskou stránku

nahoru

další stránka